Těsně před Vánocemi jsme se rozloučili s osobou nám nadmíru blízkou, drahou a milovanou - s paní Zdenou Kyselou (1918 - 2004), rozenou Kratochvílovou, s naší Zdeničkou. Ještě cítíme na tváři její pohlazení, její stisk ruky, její pohled, který nás přinutil podvědomě se napřímit a pozvednout hlavu. I když už jí v posledních letech nebylo dopřáno křepce a svižně přijít mezi nás, své "děti", bystře všechny přehlédnout a mírně sarkasticky zhodnotit naše konání, přece jen její přítomnost a rozmluva s ní nám dopřávala větší pocit sebedůvěry a motivovala nás k práci na sobě samotných. Zdenička dokázala otevírat duše jiných, nahlížet do nich, porozumět jim a povzbudit je.

Na utváření její osobnosti mělo jistě vliv její šťastné a bezstarostné dětství. Zdena Kyselá se narodila 20. srpna 1918. Od malička ji provázela láska k pohybu a tanci, což předurčilo celý její život. V dětství absolvovala hodiny rytmiky a tance v "Masarykově ústavu hudby a zpěvu", byla rovněž zanícenou členkou "Sokolské župy Moravskoslezské", málokdo ví, že byla instruktorkou plavání. Po studiu na gymnáziu a složení absolutoria na "Masarykově ústavu hudby a zpěvu" se dál intenzivně věnovala tanci. Vyučovala na "Masarykově ústavu" a v "Zemském divadle" v Ostravě, souběžně vedla večerní kurzy rytmiky a gymnastiky "Masarykovy vyšší školy" a zároveň, ještě za okupace, pokračovala sama ve studiu pohybové výchovy, novodobého tance a choreografiev"Tanečnímstudiu Jarmily Kröschlové" v Praze. Studium ukončila diplomem v roce 1949. V letech 1953 - 1955 pracovala jako odborná referentka tanečního oddělení "Ústředního domu lidové tvořivosti" v Praze, poté působila externě jako pedagožka "Vyšší hudebně pedagogické školy" v Ostravě (dnešní "Státní konzervatoře"), také jako choreografka v ostravském "Divadle Petra Bezruče". Poté až do odchodu do důchodu v r. 1977 vyučovala tanec na "Lidové škole umění" v Ostravě.

V Ostravě v roce 1947 založila tehdy Zdena Zápalová vlastní taneční studio. Jeho součástí byla "Taneční skupina Zdeny Zápalové", ze které se vyvinul folklorní "Soubor lidových písní a tanců Hlubina", jehož byla Zdena Kyselá od počátků choreografkou a uměleckou vedoucí. Jako choreografka hostovala také v "Československém souboru písní a tanců" v Praze, ve folklorním souboru "Vysoké školy báňské" v Ostravě, v italském souboru v Agrigentu na Sicílii, ve folklorním souboru "Olza" v Českém Těšíně, dlouhá léta spolupracovala s folklorním souborem "Trnka" ve Vyškově. Spolu s manželem Milanem Kyselým byla v letech 1975 - 1989 uměleckou vedoucí souboru "Javorový" v Třinci.

Ve své choreografické práci, charakteristické smyslem pro detail a niterný prožitek, vytvořila řadu tanečních čísel (mimo jiné "Ruskou polku", "Starodávný", "Častušku", "Vjonky") i větších celků, z nichž nejvýraznější je choreografické zpracování"Lašských tanců" Leoše Janáčka.

Vedle stylizace tradičních lidových tanců se věnovala i zachycení a zpracování havířského folkloru. Tvorba Zdeny Kyselé byla úzce spjata s Ostravou a jejím okolím. Připomeňme si skladby "Na havířském výletě", "Havířské obrázky", "Ostravské obrázky".

Vedle choreografické činnosti byla významná i metodická činnost Zdeny Kyselé. Působila dlouhá léta jako lektorka pohybové výchovy a lidového tance v mnoha vzdělávacích kurzech lidové konzervatoře v Ostravě a dalších institucích. Její žáci z celé republiky se k ní vždy hrdě, s respektem a láskou hlásili. Byla členkou celorepublikových, krajských a městských poradních sborů pro lidový tanec, mnoha odborných porot soutěží a přehlídek zájmové umělecké činnosti, scénického tance a národopisných festivalů. Společně s manželem se podílela na programech řady folklorních slavností: "Ondrášovských slavností" v Janovicích, "Rožnovských slavností", "Slezských dnů" v Dolní Lomné, "Mezinárodního folklorního festivalu" ve Strážnici. V roce 1993 se stala laureátkou strážnického festivalu za objevnou prezentaci folkloru v regionálním pořadu opavského Slezska. Spolupracovala rovněž s československým rozhlasem a československou televizí. Ta o její práci natočila film "Vysoký strop".

Za svého uměleckého a pedagogického působení vychovala řadu tanečníků a vedoucích souborů. Tak, jako na její počátky měla vliv v Ostravě paní Thielová a v Praze Jarmila Kröschlová, ona zase ovlivnila osobnosti jako byly Alena Skálová nebo Jarka Calábková, které se tanci věnovaly profesně a velmi úspěšně. Její přísná a zároveň laskavá ruka měla vliv na řadu dalších osobností jak z oblasti lidového, tak scénického tance. Za svou práci byla odměněna řadou diplomů, ocenění a medailí na úrovni města, kraje, celé republiky. Největší odměnou, největším oceněním jí bylo uznání jejích žáků, jejich často celoživotní přátelství. Její "Hlubina", které tleskali a tleskají diváci doma i na řadě uměleckých zájezdů v zahraničí, patřila a patří k předním souborům v republice. A Zdenička patřila naštěstí mezi ty, kteří si dokázali vychovat své nástupce.

Zdena Kyselá byla silná osobnost, která prožila plný, i když ne vždy jednoduchý život. Ale její rodina a to i ta širší, folklorní rodina, ji milovala a vždy jí všichni dávali svou lásku najevo. Na řadě koncertů a vystoupení v poslední době, kdy už byla upoutána na vozík, ji bylo možno vidět obklopenu hloučkem těch, kteří ji přišli pozdravit a potěšit se s ní. Celý život byla Zdenička obklopena mládím. Obohacovali se navzájem, přinášeli radost sobě i druhým.

Připomeňme si verš Milana Kyselého:

Na folklorním nebi se rozzářila nová hvězda. Jasná a krásná. A naší Zdeničce... ať andělé vyhrávají do tance. Řada z nás má v sobě kousek z ní. Tak jděme životem vzpřímeně, spravme si ramena a hlavu hrdě vzhůru.