Krásné zářijové odpoledne, kdy sluníčko ještě hřeje, ale na polích již vládne podzim a obcí v blízkosti Brna prochází barvami zářící průvod žen. Tedy přesněji řečeno děvčátek, dívek, žen i babiček. Mohlo by se namítnout, že přece na Moravě a ještě k tomu jižní, to není až taková zvláštnost. Ano, ale obec Křenovice se nachází v brněnské oblasti, kde nikdy lidová píseň a tanec nedosáhl oné barvitosti a rozšířenosti a v živé formě zde již dlouho nebyl. Vlastnit kroj i zde samozřejmě patřilo oné potřebě jisté okázalosti a sebeprezentace a bohatší dívky dostávaly kroj, ale byl to především tolik známý a oblíbený kroj kyjovský. Tento kroj je dodnes užíván při hodech, zde Vavřineckých, kdy můžete zažít juchající mládež, které tyto hody patří.

Babské hody zdaleka takovou tradici nemají a tím větší radost coby rodačka jsem zažívala při pohledu na mírně nervózní, ale usměvavé ženy jejichž právo řídit tento den zábavu potvrdil samotný starosta obce předáním práva ženám. Odpolední zvaní a večerní taneční zábavu podporovala doslova do skoku zvoucí muzika ze Skoronic. Každý, kdo někdy organizoval, byť sebemenší pořad pro druhé, dobře ví, kolik práce, kolik zdánlivých maličkostí je třeba ohlídat. Ty letošní hody si vzala na starost Ing. Zvěřinová, hostem večera byla Trnka z nedalekého Vyškova.

Zde bych prakticky mohla svoji zprávu ukončit konstatováním radosti nad zdařilou akcí, při které bylo dobře nejen bábám, ale viditelně i všem přítomným mužům. Dovolím si však přidat malé zamyšlení nad prací jednotlivce, která tak hluboce poznamenala kulturní život této obce.

Sama jsem měla štěstí na opravdu vzácné a kvalitní učitele naší základní školy a přece jedna postava mi vyvstává nápadně výrazněji. Byla a je to osobnost paní učitelky Aleny Přetákové.

Pro folkloristy jméno známé, ať již jako tanečnice Vsacanu, či vedoucí dětského souboru Křenováček. Ten nejen založila a vedla plných 30 let, ale především díky své vzácné skromnosti a hluboké poučenosti tento dětský soubor dovedla k mnoha krásným vystoupením, ale i oceněním nejvyšším. Do souboru vždy mohly všechny děti s projeveným zájmem o práci, tedy žádný výběr. V místní škole pracovala 33 let a když k tomu připočteme 20 let péče o dospělý Křenovák, vyvstane nám obraz oddaného jednotlivce, pro kterého lidová píseň, lidový tanec se stal doslova potřebou a nedílnou součástí bytí.

Sama jsem neměla to štěstí zažívat práci v Křenováku přímo, ale po celou dobu jsem měla možnost tuto vzácnou práci sledovat a to také díky celostátním přehlídkám dětského folkloru, kam byly nominovány porotou odborníků. Že to byl velký úspěch, právě mezi soubory Jihomoravského kraje, není třeba zdůrazňovat. Stálé konzultace s odbornicí na slovo vzatou Zdenkou Jelínkovou přinesly plody též v rekonstrukci jak dětského, tak dospělého kroje Křenovic. Ten je přirozeně na hony vzdálen oné barvami hýřící nádheře kroje kyjovského. Dnes již paní učitelka do Křenovic nejezdí, ale její dlouholetá práce zde zanechala tak hluboké stopy, že o nich nikdo nemůže na chvíli zapochybovat. Je až dojemné, jak ženy, které mnohé písně "jen slyšely" při vystoupeních dětí, zde má mna mysli především písně brněnských kol, se zcela přirozeně sejdou na textu, nohy náhle začnou být stejně rytmické, celý pohyb doslova zkrásní kultivovaností, kterou dnes tak lehce odkládáme.

Ráda přiznám, že jako domorodec pociťuji až jistou hrdost, že i u nás máme také svoji kulturu, a že díky takovým, jednotlivcům jako je Alena Přetáková, bude předána dál. Jsem si jista, že práce tato doba, šířící globalizaci, bude časem tuto nezaměnitelnou vůni jemností ještě více nejen rozpoznávat, ale i vyhledávat.