Připravili jsme pro vás nějaké fotky z Dunajce...

Prázdniny se přehouply do své druhé poloviny, léto je v plném proudu, a tak přijměte pokus oživit naše strohé stránky malou reminiscencí na dva běhy zájezdu na řeku Dunajec, konané v těsném závěsu za sebou, v termínech 13. až 16. července a 18. až 21. července.

Dunajec je malebná řeka, která protéká polskými Pieninami a tvoří část hranice mezi Polskem a Slovenskem. Přestože je to z vodáckého hlediska velmi jednoduchá a pohodová řeka, mohli si na své přijít i ti náročnejší. To proto, že hned vedle kempu je uměle vytvořený cvičný kanál, vhodný pro trénování manévrů na náročnější řeky. Při projíždění kanálu však nikdo nemusel mít strach, protože, jak jsme později zjistili, nejlepší atrakce byla skočit do kanálu jen tak ve vestě a nechat se unášet proudem...

Ale pěkně od začátku ...

Po napínavé cestě Českem a Polskem, kdy do poslední chvíle (poslední účastníci se přibírali až ve Frýdku) nebylo jasné, jak ten vodácký bordelík vlastně naložíme do naší Karosy, jsme konečně dorazili až na místo. Tím byl příjemný kemp poblíž dědiny Zabřež - kousek po proudu pod Krosčenkem.

Pohodička na startu a během jízdy prvního dne se v závěru tůry změnila jako mávnutím černokněžnického proutku v obrovský liják, a tak jsme chtě nechtě museli z vody a rychle hledat úkryt v podobě přístřešku na dříví u jednoho baráčku.

Přestože jsme byli promoklí na kost a klepali kosu v silném větru, který se při dešti zvedl, vládla v úkrytu družná atmosféra, jak vidno z přiložených fotodokumentů.

Polští plťaři v nás měli těžké konkurenty, protože jejich pltě uvezly maximálně 15 pasažérů, kdežto naše formace (tzv. "souloď") čítala skupinu 45 lidí.

A proto na nás ze břehu jen závistivě pokukovali .

Volné chvíle v kempu jsme trávili tvrdým tréninkem na vodáckém kanále, takže ti, co přijeli jako začátečníci, se vraceli domů jako ostřílení mořští (tedy pardón - říční) vlci.

Kromě tvrdého výcviku zbyl čas i na regeneraci fyzických schránek a táborovou pohodu.

Takže napřesrok na Dunajci