Možná by se dalo říci - "co je to 10 let?, to ještě není co slavit". Ale právě spojení desetiletých "oveček" s mnohem starším "bačou" a návaznost na práci národopisného pracovníka Miloše Kašlíka, který podstatnou část svého života zasvětil lidovému umění na Valašsku, je jedním z důvodů, proč se sejít u valašských písniček a tanečků v podání těch nejmenších.

Založení souboru na jaře roku 1999 bylo završením mnohaletého úsilí různých jednotlivců a institucí ve městě o vznik dětského souboru zaměřeného na valašský folklór. Všechny dosavadní pokusy vycházely obvykle z nadšení folklorních fandů, ale nikdy nenavazovaly na některý ze dvou folklorních souborů pracujících ve Valašském Meziříčí.

Teprve Ovečky byly založeny jako "potomek" valašského souboru písní a tanců Bača, který ve městě působí nepřetržitě od roku 1945. Přirozené spojení bača - ovečky, ale také propojení uměleckého vedení obou souborů osobou Renaty Kotasové napovídá, že stejně jako Bača, tak i Ovečky zůstávají "doma" na Valašsku a v okolí "Mezříča" především prostřednictvím kmenového repertoáru.
A tak jako u souboru Bača je i u Oveček prvořadým cílem - vytvořit kolektiv, do které se členové budou rádi vracet pro anebo s valašskou písničkou a tancem.

Deset let uplyne v životě člověka jako voda, zrovna tak uplynulo i 10 let existence Oveček, ale i za tu poměrně krátkou dobu je na co vzpomínat.
Slavnostní večer k 10.výročí mezříčských Oveček nabídne prostor pro setkání současných i bývalých členů - dnes třeba mladých "bačovců", "ondrášů" nebo "moreňáků", prostor pro setkání vedoucích s folklorními přáteli z jiných souborů, ale samozřejmě i pohled na repertoár souboru.
Přestože repertoár souboru není nijak zvlášť rozsáhlý, je pro diváka určitě zajímavý, o čemž svědčí nejen řada pozvání souboru na různé folklorní akce, ale i pravidelně kladná hodnocení odborných porot na přehlídkách dětských souborů. A vezmeme-li v úvahu, že ve vedení souboru jak po organizační, tak i po umělecké stránce pracují od založení pouze amatéři, nemá se soubor za dobu své činnosti za co stydět.

To, že Ovečky nestárnou a v plné síle vstupují do dalšího desetiletí své činnosti, je nejen zásluha zakladatelek - Renaty Kotasové a Petry Ondruškové - ale i všech vedoucích, rodičů a rodinných příslušníků dětí, bez jejichž pomoci a zápalu by nebylo co slavit, ale ani komu předávat překrásné bohatství z nekonečné studnice lidového umění.