Slavnost úrody v oblastech s pěstováním vinné révy - zarážání hory. Tato slavnost je nejrozšířenější na jižní Moravě.
Při studiu lidových obyčejů bylo nejednou zjištěno úsilí rolnického lidu o zajištění zdaru zemědělské práce prostředky racionálního i iracionálního charakteru, uvádí Václav Frolec ve své knize Jihomoravské vinohradnictví (Nakladatelství Blok, Brno 1984, s. 90 a n.) a dále pokračuje: V 90. letech 19. století zaznamenává František Bartoš, že na Podluží "v sobotu před novou nedělí (první neděle v měsíci září) zaráží hora, od kteréžto doby lidem cizím, svého vinohradu nemajícím, do vinic vcházeti se nedovoluje. Z konce 19. století pochází také velmi výstižný popis zarážání hory, jehož autorem je Jan Herben: Když víno dozrává a hotař přinese před obecní výbor první strakatý hrozen, tehdy se zaráží hora.
V našich jižních dědinách stává se pravidelně před svátkem Panny Marie na Nebevzetí... Jednoho dne zpozoruješ v chrámu Páně bílou vránu. Totiž člověka, o němž sotva víš, že patří do obce. Muž ten s prokvětlými šedinami přistupuje ke zpovědi a po mši svaté položí na oltář velikou kytici květin lesních a polních i zahradních... Pan farář kytku osvětí a pokropí svěcenou vodou. Tajemný muž ten je vinohradský hotař a svěcená kytice ohlašuje, že dnes večer bude se zarážeti hora... V každé obci vyhlídne se k zarážení hory pravidelně nejvyšší vrch, odkudž ostatní hory lze přehlédnouti. Tu na vrchu hory hotař rozdělal oheň a připravil vše, čeho ku slavnému zarážení hory potřeba. Pojednou celý kraj ožije, jakoby se pálily svatojánské ohně... Blízko ohně leží dlouhá holá tyč a na jejím tenkém konci uvázána kytice svěcených květin, kterouž jsme dnes ráno spatřili na oltáři. Do ní zasazen je dřevěný křížek, na jehož ramenou napíchnuta krásná tři jablka... Již je slavný výbor pohromadě. Na oheň nakladou se vonné rostliny a naháže se do něj kadidla. Všichni smeknou klobouky a zasadí horu pevně do země, takže přímo ční jablky svými k nebesům. Ale než ji zvednou a zasadí, obejdou ji třikrát v průvodě, okuřují ji kouřidlem ze staré hory, totiž uschlou kytkou na loňské hoře svěcenou, kropí ji svěcenou vodou a jeden z přítomných obnáší ji také s hořící svíčkou hromničkou... Hospodáři obcházejíce totiž při planoucím ohni kol hory, modlí se k sv. Urbanovi, patronu hor vinných, aby chránil vinice ode všech pohrom, neštěstí, ptactva a žúžele... Potom se tiše modlí za všechny bývalé představené obce... V hlubokém tichu zazní zazní rána. Třicet pušek ohlašuje, že hora je zasazena! Rána opětuje se z okolních vrchů. Po vykonaných obřadech obejdou se všechny hory, jež do obce patří a pochod provázen je stálou střelbou. Střílí se, ž čeho kdo může. Je-li noc měsíčná, žertuje se a střílí do terče, není-li terčů, vyhazují hospodáři do povětří klobouky... Od tohoto dne nemá nikdo do vinohradů vkročiti.

Nepochybně starým prvkem je užití kytice z polního a lesního kvítí, posvěcené v kostele. Již Tomáš Štítný uvádí, že staří Čechové světívali "na svatú Královnu semena, kvietie". Pejt Hostounský zaznamenává v roce 1616, že v den Nanebevzetí Panny Marie světí se "všelijaké koření". Tento obyčej je možno ve shodě s Čeňkem Zíbrtem interpretovat jako přinášení v oběť prvotiny úrody zemské. (Zíbrt Č.: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha 1889, s. 161).
Zarážení hory bylo provázeno s řadou průvodních úkonů... Nejdůležitější po této stránce je rozněcování ohně na místě, kde se zaráží hora., spalování kytice z loňské hory, okuřování kadidlem a vonnými bylinami, obcházení s hořícími svícemi a kropení svěcenou vodou... Ohni připisoval venkovský člověk moc očišťující, oplodňující a léčivou. Síla ohně se zmnožovala vházením bylin do plamene. Také voda hrála ve vinařských zvycích obdobnou úlohu. Kropením hory vodou a okuřováním se měla iracionálně zajistit ochrana zrající úrody. Modlitbou se obraceli ke svých patronům s prosbou o ochranu a střelba měla zahnat bouřky, které mohly v době zrání zničit úrodu. Původ tohoto zvyku, doloženého již v 9. století (Zíbrt Č.: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha 1889, s. 150 - 151), souvisí zřejmě s všeobecně rozšířenou lidovou představou o podvečerním a nočním hlomození, jímž se měly odpudit zlé síly. Střílení a různé formy hlučení ve vinohradech v době zrání měly ovšem především praktický význam: jejich pomocí se odhánělo ptactvo, které neustále útočilo na zrající úrodu.
Z etnografického hlediska je důležitá otázka původu obyčeje zarážání hory na Moravě. Existuje však naprostý nedostatek srovnávacího materiálu, teoreticky lze hledat souvislosti mezi obyčeji na Moravě a zvyklostmi v antickém světě a Byzanci. Bádání tímto směrem by mohlo osvětlit některé společné rysy ve vinařských obyčejích na Moravě, Slovensku, Maďarsku a v Rakousku... Důležitá může být v této souvislosti zpráva dokládající v Dolním Rakousku Hüterstagen již v roce 1394; v archivní zprávě z Burgenlandu se uvádí v roce 1750 označením Ausgaben für 3 Hüterstangen, což naznačuje, že v Rakousku je tedy naše hora označována termínem hlídačská tyč.
Byť tedy je původ slavnosti zarážání hory zatím nejasný, soustředila se v obyčeji řada předkřesťanských prvků. Jde o projevy duchovní lidové kultury, s nimiž se setkáváme také při jiných zemědělských pracích.
Více se o jihomoravském vinohradnictví a slavnostech i obyčejích s ním spojených můžete dozvědět četbou publikací Václava Frolce: Tradiční vinařství na Moravě. (Universita J. E. Purkyně v Brně, 1974) nebo Jihomoravské vinohradnictví. (Nakladatelství Blok, Brno 1984).
František Synek, časopis Folklor č.6/2005.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.fos.cz