KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY
HRADECKO
  Dopravní přístupnost
Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Přírodní zajímavosti
Destinační management
 
Příroda a její ochrana
  Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
Kultura, zábava, sport
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
Památky a zajímavosti
  Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
 
Turistika a volný čas
  Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
 
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 

Historie obce Benátky

Doba předhistorická
Již v dobách předhistorických byla naše krajina osídlena. Bylo zde mnoho lesů i vod. Kočující kmenové shlédli tuto krajinu a zalíbila se jim. V lesích žilo mnoho zvěře a ve vodách bylo mnoho ryb. Lidé se usadili na návrších, aby byli chráněni proti vodním přívalům. Roubili svá obydlí, či primitivně vykopávali v zemi jámy a je kryli větvemi. Náš kraj byl osídlen v době staro - i novokamenné. Tito první obyvatelé se živili výhradně lovem zvěře. Poněvadž neznali v té době výrobu železa, veškeré nástroje vyráběli z kamene. V pozdější době již dovedli v kameni kroužiti otvory. Potřebný kámen na nástroje přinášeli až z Krkonoš a neb jej vyměňovali s tehdejšími cizími obchodníky. Později obyvatelé se již museli zaměstnávati polním hospodářstvím a chovem domácího zvířectva. Snad zvěř byla již vylovena, nebo kmen, který zde byl, nechtěl dále cestovati a tu se usadil. Mrtvé kladli na velkou hranici dříví a upalovali je. Popel ukládali do popelnic a ty na jednom místě zakopávali. To byla tak zvaná pohřebiště. Že byla naše krajina v těchto dobách osídlena, svědčí mnohé nálezy popelnic a kamenných nástrojů na polnostech pana Václava Nejmana. Jmenovaný rolník mnoho těchto věcí daroval místní škole. Pohanské háje pohřební se nacházely na nynější Březině a na Skále.

Doba historická
Benátky bývaly v dřívějších dobách snad poplužním dvorem, který stával asi v těch místech, kde nyní stojí domy čp. 1 a 2. Na potůčku, který teče od Želkovic, stával kdysi malý mlýn.
Založení obce:
V které době byla obec založena, nevíme určitě, ale dle všeho asi za Přemysla Otakara I.

Rok 1109
Dle zápisů mnichů kláštera opatovického vládli tu od roku 1109 do roku 1240 vladykové a rytíři: Časta, Zodík, Bivoj, Držislav, Ctislav, Ludislav, Milota a Břetislav z Dobré Vody. Kolébkou toho rodu byla Dobrá Voda u Hořic. Tento rod měl ve znaku tři kohoutí pera nad přilbou a dole kohouta v bílém poli.

Rok 1241
Roku 1241 naše osada spolu s některými sousedními obcemi (Máslojedy, Račice, Habřina) vedena co majetek křížovníků pruských a později co majetek kláštera opatovického. Ve válkách husitských byly tyto vsi darovány císařem Zikmundem v zástavu Alšovi Vřešťovskému z Riesenburka. Týž zemřel bezdětný a předal zapsané statky nemanželskému synovi Alešovi. Ten je však brzy postoupil Janu Lupákovi z Riesenburka.

Rok 1443
Roku 1443 převzal statky Vilém Zajíc Hasenburka. Pro vzpouru proti Jířímu Poděbradskému bylo mu veškeré jmění odňato a přešlo v držení komory královské. Roku 1468 dostaly se jmenované obce zápisem krále J. Poděbradského panu Kdulincovi z Ostroměře za služby, které učinil k vybavení knížete Viktorina v klášteře třebíčském obleženého. Roku 1493 Mikuláš Kdulinec z Ostroměře a na Smrkovicích postupuje panu Vilému z Pernštejna všech práv a zápisů na vsi Benátky, Račice a Máslojedy po bratřích Petrovi a Benešovi Kdulinci z Ostroměře, strýci a otci svém.

Rok 1547
Rok 1547 (12.V.) Jan z Pernštejna prodává výše jmenovanému Vilému Trčkovi z Lípy za 3293 kop a 51 groš a tímto jsou přiděleny tyto vsi k panství smiřickému. Toto panství největšího rozměru dosáhlo za Jana Rudolfa, jehož manželka Marie Magdalena z Lobkovic několik statků přikoupila a potom synu svému Adamovi odkázala. Po nešťastném konci pána toho obdržel veškeré zboží Trčků jeho otec Jan Rudolf do smrti své (1634), ale potom všecky ty statky byly zkonfiskovány. Bylť sice poslední Trčka všecky své statky i Smiřice přátelům svým odkázal, ale vůle císařova byla mocnější.

Rok 1636
Roku 1636 daroval císař Ferdinand III. zámeček i město Smiřice se všemi vesnicemi tedy i Benátkami Matyáši hraběti z Gallasů za služby, kteréž byl nedávno rodu císařskému proti odbojným stavům českým prokázal. Po jeho smrti a veliké panství se rozdělili jeho synové. František Ferdinad s ostatními vesnicemi obdržel též Benátky. Týž bydlil v Hořiněvsi.

Rok 1675
Roku 1675 prodal František Ferdinand z Gallasů panství Hořiněves i s Benátkami generálu hraběti Janu Šporkovi. Tento koupí dalších panství rozšířil velmi své zboží. Po něm nastoupil jeho syn František Leopold. Roku 1702 3. I. a 10. II. reskripty císařskými byla z vážných příčin správa statků mu vzata a svěřena jeho bratru Frant. Antonínu. Roku 1704 (13.I.) císař Leopold první reskripty zrušil a Ferdinandovi vrátil statky do jeho správy. Ale už roku 1706 byla mu opět odňata správa a dána jeho choti - Rosalii.

Rok 1848
Teprve rok 1848 přinesl zvláště stavu selskému ulehčení. Byla úplně zrušena robota a zemědělství se plně vyvíjelo.

Válka prusko-rakouská, rok 1866
Rok 1866 vyrušil naše občany z jejich klidné práce. Již brzy z jara zdejší lid slyšel různé zprávy a zvěsti, že se chystá výbojná válka Němců a že hlavní dějiště bude v našem kraji. Lidé byli najímáni k opravám blízké pevnosti Josefova. V měsíci červnu se u nás objevili první vojáci. Nejdříve přišli ubytovatelé vojska. Lidé neměli ani dostatek slámy pod vojáky. Předešlý rok (1865) byl velmi suchý, takže byl takový nedostatek píce, lidé museli drhnouti listí ze stromů, aby jím přikrmovali zdecimovaný dobytek. Dne 29. června svedli Prusové vítězný boj o město Králové Dvůr. Odtud naše vojska ustupovala a blížila se do našeho kraje. V neděli dne 1. července objevily se první ustupující vojenské útvary. Před vojskem přicházeli uprchlíci, kteří s sebou vzali to nejnutnější a ostatní nechali na pospas vojsku. Také naše obyvatelstvo tušilo, že musí na čas opustiti rodné krby, proto cennější věci ukrývalo a připravovalo se na útěk. V pondělí dne 2. června se rozšířila zpráva, že Prusové jsou již v Cerekvici. V úterý dne 3. července byl od časného rána všude ruch. Naše obec byla již úplně opuštěná. Obyvatelé prchali většinou k Bohdanči. Jen několik starších lidí zde zůstalo. Rakouská děla začala od "Rejdiště" od Hořiněvsi ostřelovati Benátky, aby zamezila postup Prusů z Cerekvice k Chlumu. Proti této, od Cerekvice postupující pruské divizi, stál u naší obce jeden prapor 12. pluku. Avšak tento prapor musel brzy ustoupiti a vykliditi Benátky. Strhla se o naši obec šarvátka a několik vojáků našich i pruských bylo raněno a zabito. Byli pohřbeni na místech, kde byli nalezeni. V Benátkách byl též zřízen polní lazaret. Hroby padlých a zemřelých vojáků jsou v zahradě p. Vroubka, p. R. Nejmana, p. Havrdy a p. Červinky. Tato místa jsou označena pomníky. V této válce bylo několik domů střelbou zapáleno. Vyhořel dům čp. 10, 11, 5, 6. V domě u Dubských čp. 11 schovali se před nastávající bitvou do sklepa dva staří lidé (Jiří Dubský a M. Havlová) a když se sousedé vrátili, našli je tam zadušené. Konečně se válečná litice přes náš kraj přehnala a lidé viděli jen zpustošená pole. Později sem byly zasílány potraviny i oděvy, aby lidé netrpěli v nastávající zimě bídu. Lidé odklízeli veškeré pozůstatky války a znovu se věnovali klidné práci. Ještě po letech zde nacházeli nevybuchlé granáty a odnášeli je domů. Občas přijížděli vojáci, tyto střeli odnášeli za ves a tam je vystřelovali. Někteří lidé sami náboje rozdělávali a z nich vysýpali prach. Byla to práce nebezpečná a také se stala osudnou Josefu Kadeřávkovi z čp. 24. Rozdělával granát, ten vybuchl a smrtelně ho zranil.

Světová válka 1914 - 1918
Prohlášením mobilizace dne 26. července 1914 nastala hrozná bouře světové války, která zachvátila vbrzku celou Evropu. Již druhého dne po vyhlášení mobilizace nastupovali branci z naší obce k svým vojenským oddílům. Celá obec je vyprovázela na nádraží, kdež při loučení, zejména rodičů s dětmi, odehrávaly se srdcervoucí scény. V prvých dnech mobilizace nastoupili tito mužové: Jan a Josef Špryňar čp. 34, Josef Špráchal, Josef Pecen, Václav Pecen, Bedřich Pecen, Josef Kadeřávek, Jan Vroubek, Josef Haňáček, Josef Svatoš, Vitovský Václav, Vroubek František, Valášek Antonín, Valášek Josef, Kadečka Josef, Škvrna František. Václav Jahelka, R. Jahelka, Josef Jahelka.

K nim v pozdějších letech přibili: Karel Tomášek, Jaromír Pecen, Adolf Pecen, Otakar Pecen, Josef Kulhánek, František Kulhánek, Josef Svatoš č. 16, Alois Patrman, Václav Škvrna, Bohumil Škvrna, Fr. Micka, Jos. Petráček, Václav Jahelka.

Z nich na bojišti padli: na ruské frontě: Josef Haňáček, Václav Koch v Bos. Brodě, Josef Špráchal zemřel v Tržici, Frant. Vroubek v Albanii, Josef Valášek v Přímoří a Karel Tomášek zůstal nezvěstný.

Zajatí byli: Vitovský Václav a Škvrna Václav čp. 24 v Rusku.

Jako legionáři se vrátili: Jan Špráchal, rus. leg., Josef Kadeřávek a Adolf Pecen, ital. legionáři.

Od počátku mobilizace až do konce války nastala všude v obcích jakási ztrnulost a strach. Stálými odvody ponenáhlu řídl počet zdravých mužů ve vsi, až tito všichni odešli na vojnu. Konečně byly poměry takové, že ve vsi nebylo práce schopného muže. Jen několik jedinců zůstalo doma, aby mohli říditi větší objekty hospodářské. K polní práci zbyli doma jen starci, ženy a děti. Později byli do naši vsi posláni zajatí Rusové, aby vypomáhali při polních pracích. Občané je sympaticky přijali, neboť v nich viděli bratry Slovany, kteří v zajateckých táborech velmi trpěli a celé desítky jich umíralo na nakažlivé nemoci. Byli hromadně ubytováni v čp. 2 a dozorem nad nimi pověřen Václav Jahelka, který se již vrátil z války jako invalida.

Za takovýchto okolností, kdy pole nebyla řádně obdělávána, úroda se menšila, kdežto spotřeba potravin stoupala. Odvodem tažných koní k vojsku vznikly v usedlostech veliké nesnáze s obděláváním pozemků. Hovězí dobytek počali rekvírovati teprve druhým rokem války. Bylo placeno od 1.50 Kč do 3.50 Kč živé války Rekvisice dobytka byly časté a zdejším rolníkům vyprázdněny téměř chlévy, neboť počet dobytka klesl až na jednu pětinu. Od roku 1916 až 1921 v každé obci po jarním zasetí učiněn byl soupis a každý majitel pozemků musel v něm udati druh, množství obilí a plochu osetou. Podobně bylo učiněno i s ostatními plodinami. Pro každou obec byl určen odborník, který kontroloval správnost údajů. Na základě toho byl pro celou obec předepsán kontingent obilí, který musela obec na určitá místa odváděti. Přísně byl stíhán ten rolník, který neodevzdal předepsanou mu částku. Často ani tolik neměl. Rekvizice za vojenské asistence přišla do stavení, vše přeházela a bylo zle, když nalezla něco skrytého. Často objevila tajnou skrýši, v níž bylo obilí, mouka atd. Tu vše bylo zabaveno a postižený zaplatil ještě pokutu. Někdy lidem nezůstalo tolik, kolik potřebovali na živobytí. Ceny obilí od roku 1915 až do roku 1921 státu odvedeného činily: pšenice 37 Kč - 190 Kč, žito 29 Kč - 190, ječmen 26 Kč - 185 Kč, oves 20 Kč - 180 Kč, brambory až 36 Kč.

Následkem špatného zásobování stala ve městech a v horských krajích hrozná bída a tamější lidé houfně přicházeli na náš venkov, sháněli potraviny a nabízeli za ně vše možné. Mezi chudinou byli i zámožní měšťané, ženy úředníků s baťohy na zádech. Naši rolníci, pokud mohli, těmto lidem pomáhali. Ale nebylo možno všem lidem vyhověti, neboť i zemědělec byl ve svých potřebách úřady odměřen. Přece však většina lidí se v naší obci obživila. Mezi těmi, kteří přicházeli na venkov za aprovisací, byli i špatní lidé a nesvědomití. Nabízeli za potraviny větší obnosy a pak je opět za několikanásobnou cenu ve městě prodávali. Na úkor zemědělců vedl se řetězový obchod. Konečně za cizí viny a výstřelky jedinců byl celý zemědělský stav nařknut ze ziskuchtivosti.

Již v druhém roce války počal se jeviti nedostatek kovů potřebných k výrobě válečných zbraní a nábojů. Proto bylo v roce 1915 nařízena politickým úřadem rekvírování měděných, bronzových, mosazných a cínových předmětů. Rekvírovalo se nejen v domácnostech, ale i kostelích. Byly brány zvony a různé náčiní. U nás byly nejvíce hledány hmoždíře, svícny a dveřní kliky. Lidé všechny tyto věci zakopávali nebo házeli do studní. Nejevili nemenší ochoty, aby pomáhali vyzbrojovati rakouskou armádu. Ku konci války mnozí vojáci, kteří přišli na dovolenou, již se nevraceli k plukům a skrývali se, aby nebyli dopadeni a trestáni. Mnozí se sami poranili, aby zachránili životy. Všichni doufali, že musí již co nejdříve býti konec, neboť armáda v poli trpěla nedostatkem potravin i oděvů. Ani civilní obyvatelstvo nemohlo koupiti pořádný oblek a obuv. Vše bylo vyráběno z papíru a látky z kopřiv.

28. říjen 1918
Konečně, když bída dostoupila nejvýše, nastal veliký obrat. Lidé jako ohromeni dočkali se 28. října 1918. Ani nechtěli věřiti, že je konec zabíjení a veškerých běd. Stali jsme se všichni svobodnými. Lidé zapomínali na veškeré nepřátelství mezi sebou a každý zářil radostí, neboť se vyplnilo proroctví Komenského. Vláda se vrátila do našich rukou. Všechny domy byly ozdobeny prapory. Na památku toho dne byla zasazena u jizerské cesty nade vsí "Lípa svobody."

Brzy však vlna radosti opadla a nastal opět klid. Lidé zapomněli na všechny bědy. Začali se rozvrstvovati, vzniklo mnoho politických stran. I v naší obci nastaly politické rozbroje. Ale v době nebezpečí snad zapomeneme na vše a půjdeme tam, kam nás zavolá občanská povinnost, abychom si nepřipravili druhou Bílou horu.

LOKALIZACE


AKTUALIZACE: 2, 26.08.2004 v 10:59 hodin
Copyright 1998-2018 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Regiony a oblasti ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
 
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
Databanka akcí
 
ZPRÁVY A AKTUALITY
  Tiskové zprávy
 
Služby pro turisty
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
 
Kalendář akcí oblasti
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
Folklor a tradice
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
Regionální rozvoj
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba